Dobrou jarní formu jsme potvrdili i na umělce Vyšehradu, kde jsme remizovali s domácím favoritem 0:0.

Aktuálně druhý celek tabulky vede exroudnický trenér Pavel Janeček a za Šemíky nastupují i Chalupa, Macháček, Ansuma či Schön, kteří ještě na podzim působili také v celku z Podřipska.

Získali jsme cenný bod, ale mohly jsme mít i víc... „To sice ano, ale s tím jedním bodem jsme spokojeni.“ V úvodu sice skóroval Sýkora, ale gól nebyl uznán. „Rozhodčí to odpískali dobře, nemám důvod nevěřit tomu, že to byl skutečně ofsajd,“ přiznal sportovní manažer týmu Ján Kudlička.

„Utkání mělo na divizi výbornou úroveň. Za bojovnost a enormní snahu jsme si bod zasloužili. V závěru jsme měli sice dvě až tři gólové příležitosti, nevyužili je, ale zápas skončil spravedlivou remízou. Domácí měli územní převahu, ale neplodnou, naše obrana na čele s gólmanem Vachem a stoperem Džubanem pracovala perfektně. Konečně se nám tedy podařilo na Vyšehradě bodovat. Celé mužstvo zaslouží pochvalu. Venku hrajeme lépe než doma, i když vlastně my hrajeme na jaře stále venku. Po třech jarních zápasech máme sedm bodů a navíc jsme ještě neinkasovali, s tím můžeme být velmi spokojeni, i když stále musíme sledovat a kontrolovat situaci pod námi v tabulce. V dalším kole hostíme vedoucí tým z Louňovic, to bude další hodně těžký soupeř, snad něco uděláme," přál si Ján Kudlička."

Asistent Milan Kopřiva (Slavoj Vyšehrad): „Z hlediska vývoje jarní části sezony bylo pro nás tohle utkání dost klíčové, po prohře v Souši nám bylo jasné, že ho potřebujeme nutně vyhrát. Věděli jsme o kvalitách Brozan, což se také v tomto utkání potvrdilo, protože soupeř byl od začátku hry agresivnější, dravější, důraznější a chuť poprat se o výsledek byla na jeho straně daleko markantnější než u nás. Přistoupili jsme k zápasu hodně vlažně, úvodních deset minut jsme nebyli sto dostat se do hry, pak se to sice zlepšilo, ale bez střelby na bránu těžko můžeme dát nějaké góly. Měli jsme do poločasu jedinou šanci Musou. Do druhé půle jsme šli se snahou zvýšit tlak, udržet balon na zemi a zrychlit hru, bohužel ale finální přihrávka je pro nás v současnosti španělskou vesnicí. Do jedné obrovské šance jsme se přesto dostali, Macháček ji však po rohu hlavou neproměnil. Zápas se potom začal otáčet v náš neprospěch a soupeř měl několik šancí, které zaváněly gólem. Nakonec jsme tedy ještě mohli klidně i prohrát. Čekali jsme něco úplně jiného, s předvedenou hrou nemůžeme být spokojeni. Hrajeme jako profesoři, ale bez agresivity to zkrátka nejde. Chyběl nám Honza Lukeš, přitom naše šance byla hrát po lajnách a odsud dostávat balony před bránu. Hra přes střed hřiště však byla vodou na mlýn pozičně výbornému stoperovi Džubanovi, který vyhrál všechny souboje. Sami jsme ho nechali vyniknout. Nemůžeme se donekonečna utěšovat, že tu máme fotbalisty, co prošli třetí ligou a v divizi budou takzvaně rozdílovými hráči, protože to tak bohužel není. Realitou je naopak fakt, že šesti možných bodů z posledních dvou zápasů máme jeden.“

(Část textu převzata z www.slavojvysehrad.cz)