V rámci svého soustředění si pozval I. A třídní pokratický Sokol na umělku do Hrobců náš A tým, který ovšem přijel pouze s dvanácti hráči.

Gól lopatkou jsem ve své kariéře ještě nedal.
Jan Franc, SK Sokol Brozany

„Ostatní jsou buď nemocní, nebo zraněni,“ vysvětlil skutečný stav v kabině kouč Přemysl Bičovský.

„Stejně jako pro Brozanské i pro nás se jednalo o užitečný duel. Zejména, vezmeme-li v potaz kvality byť nekompletního, ale velmi ambiciózního soupeře. Navíc šlo o velmi užitečnou prověrku po týdenním soustředění v Chřibské u České Kamenice,“ shodli se šéf klubu Pavel Šemelík s čestným předsedou Davidem Keltnerem, jakož i kormidelníkem Michalem Slabým.

Tak trochu překvapivě, nicméně zaslouženě se do vedení dostali pokratičtí borci, když se trefil Písař. Náš celek však ještě v prvním půli dokázali skóre obrátit ve svůj prospěch 3:1.

Dobrý fotbal pokračoval i po pauze, hlavně v režii našeho týmu, který pilně zaměstnával gólmana Pokratic Slaninu. Ten se hned, stejně jako obrana, několikrát vyznamenal. Přesněji řečeno, několikrát jsme pálili patrně se zavřenýma očima, kdy jsme trefovali těla bránícího soupeře. „Souhlasím. Kdyby byl opak pravdou, museli jsem vyhrát podstatně vyšším brankovým rozdílem,“ řekl po utkání Přemysl Bičovský.

„Já jsem měl při završení konečného skóre ovšem, jak se říká, i trochu toho štěstíčka, které i ke kopané samozřejmě patří,“ smál se po své druhé trefě v zápase ofenzivě laděný středopolař Franc.

To šel do skluzu stejně jako stoper soupeře Vlašič i s gólmanem. „Gól lopatkou jsem ve své kariéře skutečně ještě nedal,“ upřesnil ono štěstíčko.

Náš už tak nemocemi a zraněními zdecimovaný tým navíc přišel v sobotu o záložníka Mariče, který si z utkání „odnesl“ sádru na pravém zápěstí.