V soutěži MF DNES o nejlepšího severočeského kanonýra září dva útočníci z Brozan…

16 gólů dal na podzim Potočný: 12 v divizi a čtyři v poháru. V pěti zápasech se trefil 2x.
14 gólů dal na podzim Benda v divizi B, je jejím nejlepším střelcem. Slavil jeden hattrick.

Můj brácha má prima bráchu, notují si, ačkoli nejsou sourozenci, nýbrž jen bratři v triku. V brozanském fotbalovém triku. Roman Potočný a Jaroslav Benda, nejobávanější severočeský útočný tandem letošního podzimu. V divizi a domácím poháru vyprášili soupeře dohromady 30 góly!
„Jsme mašiny!“ vykřikl šestnáctibrankový a třiadvacetiletý Potočný, který má dva ligové starty za Bohemians 1905 a zkušenost z mládeže Sparty. „Jasně, mašiny!“ přizvukuje Benda, o dva góly „lehčí“ a o tři roky mladší raubíř, jenž se svou horkou hlavou narazil v Teplicích. Oba se při rozhovoru pořád chechtali.

Jak jste si užili podzim snů? Vaše Brozany vedou divizi B.
Potočný: Dařilo se nám, povedlo se všechno, co jsme chtěli. Máme skvělého trenéra Bičovského. Pomáhal nám, držel nás, i když se nám třeba nepovedl zápas. Vedení je výborné, nemůžu říct nic špatného.
Benda: Jsme hodně silní dopředu, daří se nám jako týmu. Pan Bičovský si prošel velkým fotbalem, rozumí tomu. Chce po nás, abychom hráli po zemi, kombinovali a hlavně míč jen nenakopávali.

Vy jste měli gólové žně. Čím to?
Potočný: My říkáme brácha na bráchu, brácha na mě. Jsme prostě parťáci, vyhovíme si. I na tréninku jsme ve dvojici. Fakt bráchové.
Benda: Dřív byli naši tátové na vojně a my jsme se tady v Brozanech teď setkali. Náhoda!
Potočný: Myslím, že byli spolu v Novém Boru. I na stejném pokoji.
Benda: Na vojně dokonce hráli spolu fotbal, stali se z nich kamarádi a už jimi zůstali. Chodí na divizi do Brozan koukat spolu. Můj táta pochází z Duchcova.
Potočný: A můj z Roudnice.

V čem si na hřišti sedíte?
Potočný: Hrajeme spolu sice teprve půl roku, ale začalo to už v práci, když jsme spolu chvilku dělali. Snad měsíc. Už tam jsme si rozuměli. Sedli jsme si jako kamarádi, baví nás to spolu. I na hřišti.
Benda: Ve všem si rozumíme, oba jsme leváci, víme, kam naběhnout. Já mu přihraju, on mě. Jak říká: Já na bráchu, brácha na mě.

Co jste spolu dělali?
Benda: Bourací práce u majitele brozanského klubu. Krumpáč do ruky a jeli jsme. Jsme dříči! Já u té stavební firmy zůstal. Teď třeba stavíme hasičárnu v Brozanech.
Potočný: Já už ale pracuju v Praze, prodávám značkové oblečení. Nejsme fotbaloví profíci.

Ale asi byste chtěli, ne?
Potočný: Vydělávat si fotbalem je můj cíl. Ale teď mám práci. Hraju fotbal... Co mi chybí? Nic mi nechybí! Mám v Brozanech výbornou partu.
Benda: Já bych se chtěl dostat výš, aby člověk nemusel pracovat s krumpáčem v ruce. Každý by chtěl mít hodně peněz z fotbalu.

A zůstanete i na jaře? Brankami jste na sebe upozornili.
Potočný: Ještě nevíme, zatím v Brozanech jsme. Já mám hostování z Bohemky na celou sezonu.
Benda: Hlavně chceme se Sokolem postoupit do 3. ligy.
Potočný: Já žádné nabídky neřeším a myslím, že ani „Bendis“.

Hádáte se o pokutové kopy?
Benda: Vůbec. Jsme dohodnutí. Až Roman nedá první penaltu, budu tu další kopat já.
Potočný: Jen v derby proti Litoměřicímjsem ji neproměnil, ale až v penaltovém rozstřelu, což je pěkný nesmysl. Tyhle penalty nepočítáme, jsou po základní hrací době. Ty klasické jsem zatím vždycky dal.

A přihráváte si?
Potočný: My nejsme supi, což si říkáme. Normálně si nahráváme. Jen se v legraci hecujeme, že než bychom si přihráli, radši si to ukopneme. Když jde do tuhého, najdeme se a míč si vyměníme.
Benda: Musíme si na hřišti pomoct. Vyhovět si.

Jaký je váš nejoblíbenější způsob zakončení?
Potočný: Jarda má po tátovi hlavu jako Teslu. Jak tu starou televizi. Dává všechny góly hlavou. Já hlavičkou žádný, všechny nohama.
Benda: Roman kličkuje, trošku sup je, chce zakončovat sám, moc nepřihrává. Někdy tedy přihraje, když si to ukopne.

Kdo je váš vzor?
Potočný: Můj táta. Hrál v Roudnici útočníka, levý křídlo.
Benda: Taky můj táta. A nejoblíbenějšího mám Cristiana Ronalda, ale na toho nikdy nebudu mít.

Proč jste si vybrali dresy s číslem 13, respektive 11?
Potočný: Když jsem hrál ještě v dorostu na Spartě, třináctku jsem dostal. Nosila mi štěstí. Jen Jirka Růžička ji měl v Bohemce, takže tam jsem si vzal osmnáctku.
Benda: Já jedenáctku nechtěl, měl jsem vždycky sedmičku. Ale v Brozanech ji má starý pán Jirka Vacek, tak ji tady nemůžu nosit.

Jaký je fotbal na vesnici?
Potočný: Není to pod tlakem. Víc uvolněnější než vrcholový. Hlavně nám dvěma trenér věří, na oba spoléhá. Což je pro nás důležité, protože se vám pak hraje líp.
Benda: Mně to ani jako vesnické prostředí nepřipadá, je tady hezký areál. Škoda, že chodí maximálně 400 lidí. A to jen, když je derby, jinak jich přijde míň.

Oba jste působili v prvoligových klubech. Budete zase?
Potočný: Já se nederu zpátky. Co bylo, bylo. Neřeším to. Jsem v Brozanech, a rád. Mám tady kamarády. Jsem z Roudnice, vyrůstal jsem tu. Přišel jsem kvůli přátelům a trenérovi Bičovskému, který mě vedl už v Roudnici a v dorostu. Spokojenost největší!

Takže vás liga neláká?
Potočný: Neřeším ji. Až to bude, tak to bude. Za Bohemku mám prvoligové starty proti Slavii a Teplicím, hrál jsem pravidelně 2. ligu v Opavě, pak v Táborsku, kde jsem ke konci už střídal. Ve Spartě jsem byl ještě v mládeži, tam jsem kopal třeba s Kadeřábkem.
Benda: Já v Teplicích udělal jeden průšvih a z dorostu mě vyhodili. Měl jsem problémy s trenérem. Vyústilo to v šarvátku. Šel jsem do Ústí, do dorostu za trest. Pak si mě trenér Habanec vytáhl do 2. ligy, střídal jsem. Potom Krupka, Štětí a teď jsem tady v Brozanech.

Jste výbušnější než váš parťák?
Benda: Jsem nervák, mám to prostě v povaze.
Potočný: Já jsem flegmouš. Mně je všechno jedno. Já se nenechám jen tak rozhodit. Nejsem horká hlava jako on. Velká horká hlava.